První myšlenky, které mne napadly potom, co se moje maminka ve svých 82 letech rozešla s přítelem, s nímž strávila posledních 25 let života, byly dvě. Netušila jsem, zda to maminka sama může zvládnout, na druhou stranu jsem byla ráda, že je ten muž z jejího života pryč.
Všechno začalo tak dobře
Když maminka poznala Rudolfa v lázních, měla jsem obrovskou radost. Tatínek zemřel brzy a máma byla spoustu let sama. Tehdy jí bylo tolik let, jako je mně teď, Rudolfovi bylo 66 let. Zamilovaně si začali užívat života – jezdili spolu na výlety, věnovali se turistice, chodili za kulturou. Po pár letech se maminka k Rudolfovi nastěhovala. A když se nyní ohlédnu zpátky, cítím, že od té doby už šlo všechno z kopce. Méně toho podnikali a Rudolf se nechal obskakovat. Místo společných výletů už jezdili jen na návštěvu k jeho dcerám. Už se k sobě nechovali tak láskyplně.
Nedělala jsem si starosti
Máma si ale nikdy nepostěžovala, Rudolfovi se podřídila, vlastně co víc, začala ho ochraňovat jako dítě. Pokud někdy náhodou zavítali k nám na návštěvu, šel nám na nervy svým všeználkovstvím, maminka se ale smála a obhajovala ho, že se nás snaží okouzlit. Odpoledne si pak otevřel pivo a říkal nám, že si všichni máme užívat.
O Rudolfovi vlastně vím jen to, co mi teď máma vypráví. Prý už spolu téměř nemluvili, Rudolf stále vysedával s pivem u televize a sledoval sportovní přenosy. To se stalo jedinou náplní jeho života. A prý byl hrozně lakomý.
„Nechápu, že jsem s ním vydržela tak dlouho“, říká máma dnes. „Zkoušela jsem s ním komunikovat, hrozila mu rozchodem, ale nic se nezměnilo, a ona pokračovala v zaběhlém způsobu života. Vše se zlomilo až tehdy, kdy maminka musela kvůli drobnému zákroku na pár dní do nemocnice a Rudolf ji ani jednou nenavštívil, byl definitivní konec.
Jsem na mámu opravdu pyšná
Ihned poté, co se mamka s Rudolfem rozešla, začala plánovat, co se svým životem dál. Poprosila nás, zda by nemohla chvíli bydlet u nás, což nebyl žádný problém. Finančně je nezávislá, naše děti jsou už velké a místa máme dost. Byli jsme připraveni pomáhat, jak to jen půjde, ale ukázalo se, že maminka je nezávislá a, naštěstí, i zdravotně v pořádku, takže naši pomoc v podstatě vůbec nepotřebuje. Samozřejmě jsme jí pomohli najít nový byt, pomoci se stěhováním a zařizováním bytu.
Nevycházím z údivu, jak maminka po rozchodu celá rozkvetla. Nechápu, že toho sama tolik podniká a kolik si našla nových přátel. A Rudolf? Jedna z jeho dcer se pokoušela získat mámu zpátky a vyvolávala v ní výčitky, že opustila tak starého a potřebného muže. Rozchod ho prý úplně zničil. Ale na to měl myslet dřív! Jak moudře říká můj manžel, člověk se o svou ženu musí starat, musí se starat o vzájemný vztah. A já mám dokonce pocit, že teď se ke mně chová lépe než dřív. Poučil se.
A jak jste zvládly rozchod vy?
