O tzv. masturbaci existuje snad tisíc různých článků. Zřejmě všichni víme, co tento výraz znamená a určitě, minimálně jednou za život, se k němu každý z nás někdy v praxi uchýlil. Masturbace bývá často i náhradou tam, kde se z nějakého důvodu nedostává partnerského milování. Jenže, co když existují i lidé, kteří masturbaci za náhražku nepovažují, a sex jim vyhovuje provozovat výhradně sólo? Co když existuje i orientace, které by se dalo přezdívat „autosexuální“? A co když k ní patřím právě já?! Nedivila bych se…
Těšení se na vlastní rodinu
Už když jsem byla dítě, těšívala jsem se, jak se jednoho dne zamiluji, a můj vyvolený bude příslovečným princem z pohádky, se kterým budeme nejen ukázkový pár, ale i rodiče skvělých potomků. Ideál. Přesto ničím odlišný od snů, kterými žily mé vrstevnice. Pamatuji si, že nám nebylo ani deset, když jsme se spolužačkami dávaly dohromady seznam profesí, jaké budou zastávat naši budoucí manželé, a ještě před tím, než jsme vůbec začaly chodit do školy, hrdě před domem vozily kočárky s panenkami, aby všichni sousedé viděli, jaké dokonalé mámy budeme… Jediné, s čím jsem už nepočítala, byla okolnost, že mi sen o harmonickém rodinném životě dočista naruší cosi, co ani dnes neumím pojmenovat přesným výrazem…
Vztah ano, lásku ano, ale sex ve dvojici?!
Jak jsem s roky nabírala rozum, vyjasňovaly se mi i určité zákonitosti. Třeba, že každý partnerský vztah potřebuje pro zdravou existenci lásku. A to nejen duševní, ale i sexuální, což byl kámen úrazu. Tady už jsem cítila, že je něco jinak, než by mělo být.
Přesto jsem se i já, stejně jako ostatní holky, na střední hned několikrát zamilovala a pokaždé snila, jaké by bylo s oním klukem randit. Veškeré zkušenosti se sice odehrávaly jen v mé hlavě, ale z nějakého důvodu se mi snění líbilo. Bylo mi okolo osmnácti a já stále věřila, že na mne ten pravý někdy čeká a vše bude tak, jak má být…
Tajemství autoerotiky
Tou dobou jsem doma ve své posteli objevila i něco, co doslova překopalo celý můj život. Bylo jím mocné kouzlo autoerotiky, ke které jsem se napoprvé nedostala chtěně, ale vlastně jen náhodou. Hormony v mém těle pracovaly a já už tak moc toužila po nějakém intenzivním sexuálním prožitku, že jsem se zkrátka jednoho večera zachumlala do deky a potají, aby nikdo neviděl, začala zkoumat vlastní tělo a jeho reakce sama. Zalíbilo se mi to… Moc. Dokonce natolik, že po nějaké době pravidelných vášnivých nocí, při nichž jsem své tělo dovedla rozmazlovat až neuvěřitelně, získala má autoerotika nejen praxi, ale i zručnost. Holky, které měly „poprvé“ za sebou a nějaký vztah vedly, si často potají stěžovaly, jak složité je ve vztahu s mužem dosáhnutí orgasmu. Zvláštní, protože já bych o celé škále a intenzitě orgasmů mohla už v té době sepisovat román… Líbilo se mi, že mám něco, co druhé ne. Autoerotika byla prostě skvělá. Bohužel jen do chvíle, než mi začala vadit má samota a single život…
Šílené rande
Svůj první skutečný vztah jsem absolvovala, když mi bylo dvacet. Vypadalo to slibně. Přesto moment, kdy jsem zakusila první milování, by se dal nazvat spíše šíleným. Kluk, se kterým jsem chvíli chodila, byl sice mou láskou a vše působilo slibně, jenže kiks nastal přesně ve chvíli, kdy došlo na sex. Pavel, jak se můj přítel jmenoval, nebyl přitom žádný začátečník. Přesto mi přišel neuvěřitelně nešikovný, a i přes všechny ideály mě s ním fyzicky nakonec citově nenaplňovala jediná věc. Všechny pohyby, od objetí až po intimitu mi přišly zbytečné, studené, neohrabané a zklamaná jsem byla dokonce i z prvního polibku, protože jsem při něm cítila, co měl můj idol před pár hodinami k jídlu. Upřímně hrůza. Jenže podobně šílený byl i samotný sex a nepřekvapím proto, když řeknu, že jsme se brzy raději rozešli. Okolí mě sice utěšovalo, že podobný průběh je u prvních lásek normální a že se vše v budoucnu vylepší, jenže nevylepšilo. Totožný scénář se odehrál i s dalšími třemi partnery. Ti sice nebyli nezkušení ani „neohrabaní“, ale má touha a vášeň po sexu ve dvou pokaždé skončila buď už před ustlanou postelí anebo při sundávání oblečení. V jednom případě se mi z láskyplného polibku dokonce zvedl žaludek. Nechápala jsem to. Nechápala jsem ten nebetyčný rozpor, jak mohu být doslova zpitá láskou na jedné straně a přesto, dojde-li na sex, zhasínat jako vypínač od světla.
Čtěte také: Mirka (31): Plodné roky v životě ženy by měly být dar. V mém případě jde díky „PMS“ o peklo.
Homo, Hetero… Nebo?!
Ideály o šťastném vztahu a budoucí rodině se postupně bortily jako domeček z karet. Jediný muž se mnou nechtěl s tím, že sex prostě nebude, být, a já se nemohla divit. Začala jsem proto přemýšlet, a šla do sebe. Napadlo mne i to, jestli nemohu být třeba jen na ženy, ale nejsem. Představy o dvou ženách při vášnivých chvilkách, to ano, ale v reálu? Ani ne, protože jsem nikoho druhého k sexu zkrátka nepotřebovala. Přemýšlela jsem proto dál a chvilky mezi tím prokládala stále sofistikovanější autoerotikou. Situace pak zašla až tak daleko, že jsem si sama pro sebe začala pořizovat i nejrůznější erotické hračky, krásné spodní prádlo a neuvěřitelně experimentovala. Z takového úhlu pohledu bych musela být automaticky označována za vysoce vášnivou ženu. Jenže, pouze ve vztahu sama se sebou. Mělo-li by dojít na párové hrátky, má chuť by se v tu chvíli změnila na absolutní nechuť… Proč? Netuším.
Jsem snad „autosexuálka“?
S kamarádkou jsme sice došly k závěru, že bych mohla patřit například do některé části světa asexuálů, ale já se za asexuální nepovažuji. Sex miluji. Jen mi zkrátka vadí, provozovat ho s kýmkoliv druhým. Nevím. A nevím ani to, zda si jednoho dne naleznu partnera, který by mi toleroval sex pouze bez jeho přítomnosti, anebo v páru jen párkrát kvůli založení rodiny. Nevím. Iluze si ovšem nedělám. Přesto mi snad ještě více, než cokoliv jiného vadí, že na rozdíl od všech jiných „sexuálů“, já dosud nevím ani to, jak se vlastně mám případnému budoucímu partnerovi popsat. Skoro si proto říkám, že by mi občas vyhovovalo cosi, jako kolonka: „Autosexuálka“.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
kde jsou ty (s)prosté doby kdy na světě existovali jen homo…, hetero…, bi…, a… – sexuálové. Zběžný údaj v Googlu nabízí variant více než tucet. Jednou z nich je autosexualita, definovaná obdobně jak píšete. Pobavil mne tamtéž i jiný údaj. Prý autosexuál je chorobný selfíčkář žijící v domnění, že dosahuje takových vizuálních kvalit, že se musí neustále fotit a zveřejňovat. Já bych to považoval za moderní formu narcismu.
Doporučuji probrat Vaše problémy se sexuologem. Je to mj. i možné tzv. na pojišťovnu. Jen jako podnět k zamyšlení dodávám, že existují i muži, které velmi vzrušuje pohled na masturbující ženu. Koncepce s princem na – bílém koni, eventuálně bílém prostěradle) je sice nad zlato leč k otěhotnění dnes již není třeba bezprostředního kontaktu pohlavních orgánů. My, které na život připravovala výuka jazyka pokroku a míru dodáváme: „Eto těchnika balšaja“.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
