Svou mámu mám moc ráda a vděčím jí za hodně. Nikdy jsme neměly moc peněz a ona mě přesto nechala vystudovat slušnou školu, snažila se mi dát vždycky všechno – a to jí nikdy nezapomenu. Ona však na oplátku chce až příliš moc.
Nechápe, že ve svém věku už chci mít vlastní život a možná i rodinu. Stále o mě pečuje jako o malou holku – a já už nevím, jak jí naznačit, že ta její péče dávno není na místě.
Blani, v deset až jsi doma
S mámou mám až nepřiměřeně vřelý a silný vztah. Ona ke mně naprosto přilnula a ani v mých pětadvaceti letech mě nepřestává komandovat a starat se o mě. Už dávno jsem se asi měla od ní odstěhovat, ale máme poměrně velký starý dům po babičce, kde se dá ve dvou pohodlně žít, aniž bychom si překážely.
Máma to však bere jinak. Pořád mi chodí do pokoje, kde mi uklízí, chystá čisté oblečení na další den a třídí věci, které se jí nezdají pro mě vhodné. Ještě před půl rokem, když mě vyzvedla kamarádka, mi při odchodu řekla, abych byla v deset hodin doma. Kamarádka se nestačila divit.
Chci pryč, ale nevím, zda to zvládne
Ráda bych se odstěhovala – a asi to bude to jediné možné řešení. Obávám se ale, jestli to máma unese. Je na mě šíleně fixovaná – a v tom velkém baráku by jí asi samotné přeskočilo. Přesto už je na čase, začínám toužit po vlastní rodině a po miminku. Přítele mám, ale před mámou ho zatím tajím, opravdu se bojím, že by péči mé mámy nevydýchal a raději by mě opustil.
Moji matku totiž vydýchá jen málokdo. Je neuvěřitelně majetnická – a už mé kamarádky ze střední mi vždycky říkaly, že by mě máma nejraději měla na vodítku.
Co bude, až budu mít děti?
Když nad tím tak přemýšlím, vážně se bojím, co nastane v době, kdy už budu mít své vlastní děti. Bude se stejně chovat i k mým dětem a bude si vnoučata stejně tak přivlastňovat? Někdy mi připadá, že by se máma měla jít nechat vyšetřit, nikdy nestrávila, že nás táta opustil, když jsem byla ještě malá, a kompenzuje si to tím, že ze mě nespouští oči.
Čtěte také: Jana (40): Moje matka urazila mou dceru kvůli váze. Reakce dcery nemohla nikoho překvapit.
Je mi pětadvacet let a ona dokonce stále věří, že jsem ještě panna. Doprovází mě dokonce i na lékařské prohlídky, a když jsem byla na vysoké, chodila se ptát profesorů na můj prospěch, jako se to dělá někde na základní škole. Kam se hnu, mám mámu za zády a to není úplně zdravé chování.
Momentálně sbírám odvahu, ráda bych se mámě vzepřela a šla si po svých. Vím, že včera už bylo pozdě.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní, před časem mi vyprávěla klientka, jak její osmdesátiletá á matka komentovala dceřin maturitní sraz se spolužáky po čtyřiceti letech. Pravila: „Já tě tam pustím. Musíš mi ale slíbit, že tě po skončení některý z chlapců řádně doprovodí domů“. Nechcete-li dopadnout podobně …zbývá zřejmě jen jedno řešení.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
