Jako matka jsem si nepřála nic víc, než aby byly moje děti šťastné a našly si partnera, co je bude milovat. Dcera má vcelku šťastné manželství s veterinářem, syn si našel mladou ekonomku. Těšilo mě, že jsou oba šťastni. Ovšem do té chvíle, kdy mi začala snacha dělat naschvály a snažila se mě očernit v očích mého syna.
Základem u nás doma byla vždy tolerance
Protože jsem sama v poměrně nízkém věku přišla o oba rodiče a věděla jsem, že to mladý člověk v životě nemá kvůli své emočnosti a naivitě jednoduché, snažila jsem se s dětmi vždy vše probírat. Byli zvyklí, že nikoho neodsuzuji, ale že se na něj snažím koukat komplexně a najít příčinu jeho chování. Toleranci jsem učila i své potomky. Možná jsem to ale trochu přehnala a jejich dobrou povahu pak lidé vycítili.
Dcera si rychle našla svou cestu
Manžel mé dcery je veterinář – a jelikož pochází z rodiny, kde se vše dělilo na mužské a ženské práce, myslel si, že i má dcera mu bude doma dělat posluhovačku. Já ale obě děti učila už od začátku, aby nikdy druhého nenutili k pracím jen proto, že to dělaly předchozí generace. I proto si má dcera docela rychle dokázala sjednat doma pořádek a s manželem se o péči o domácnost a děti začali dělit. Díky tomu dnes žije v dospělém a vyrovnaném vztahu, na kterém s manželem pracují a stále spolu komunikují. Já jim ráda hlídám děti, aby měli prostor pro sebe.
Synova manželka byla velmi tichá
Přítelkyně syna byla od samého začátku velmi málo komunikativní. Dokonce byla tak tichá, že celou rodinnou sešlost pouze proseděla, aniž by cokoliv řekla. Ozvala se pouze tehdy, když se můj syn přeřekl a při vyprávění historky například popletl zeměpisný název. Pouze ho opravila, aniž by se dál snažila rozvádět konverzaci. Pomyslela jsem si, že je zřejmě velký introvert a potřebuje čas. Bohužel se ale ukázalo, že její povaha je poněkud složitější.
Naši rodinu neměla ráda
Když se jim narodilo dítě, snacha dělala všechno proto, abychom jej viděli co nejpozději. Chápala jsem ji, bylo to její rozhodnutí. Později ale při návštěvě syna vycházelo najevo, že mě před ním očerňuje. Zmínil se, že se jí nelíbí mé názory, a že se mnou a s celou naší rodinou není ráda. Upřímně mi to bylo líto, ale jak se chcete zavděčit někomu, kdo vámi od začátku pohrdá? Snažila jsem se, aby k nám pravidelně jezdil alespoň syn s malou vnučkou.
Právě tady ale začala roztahovat svoje pavoučí sítě. Po jeho příjezdu domů stále tvrdila, že malá prochladla nebo že je plačtivá a že k nám nechce. Šlo vidět na synovi, že už neví, co si má myslet. Když byly vnučce dva roky, dokonce mi snacha zavolala, že si nepřeje, abych si s ní hrála. Mám ji jen pozorovat, jak se jí věnuje můj syn.
Snacha se neustále snaží o to, aby ke mně úplně přestali jezdit. Neumím si ani představit, co malé holčičce a mému synovi o nás napovídala. Bojím se, že je ztratím.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní, váš dopis se týká problému, který se v praxi manželského poradce vyskytuje v poslední době poměrně často. Právní pohled je jasný. Prarodiče mají právo na styk s vnoučetem. Mohou se realizace onoho kontaktu domáhat i soudně. Causa to bývá ovšem dlouhá a ošklivá. Prosazení práva bývá spíše vítězství Pyrhovo. Úspěch, – vykoupený přinejmenším psychickým trápením zejména dítěte – žádným vítězstvím není. Úzkostná snaha zavděčit se kritickému rodiči potomka není také řešením. Jeho názor bývá nezměnitelný.
Návštěvy kdy dítě doprovází pouze prarodiče akceptující rodič řešením být mohou. Požadavek omezení vaší aktivity na pouhé přihlížení hře je ovšem tvrdá šikana. Píši to s rozpaky leč kývnout na zmíněné absurdní omezení a pak jednat po svém by byla tzv.“ modrá „či i“ svatá “ lež. Riziko následného výslechu dítěte matkou je ovšem značné. Dopad odhalené reality je (ne) předvídatelný.
Radím vše probrat se synem a respektovat jeho názor. V soudních sporech o dítě mezi rodiči jsem mnohokrát napsal, že rezignace jednoho z nich na styk s potomkem by byla vrcholným aktem rodičovské lásky. V opačném případě totiž protistrana vyvine na dítě drtivý, devastující tlak.
Nelze se divit, pokud vás napadlo, že rozvod syna s manželkou by mohl být řešením. Šance na svěření dítěte do péče otce je mizivá. Pravděpodobnost, že by po rozvodu měl obtíže při realizaci soudem určeného styku s potomkem se naopak blíží jistotě. Je mi to líto. Nemám rád bezradné poradenství. Zde je ovšem každá rada drahá.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.