Enya: Noblesní zpěvačka i rarita mezi celebritami

Slavný soundtrack May it Be k prvnímu filmu Pán prstenů či neopomenutelné „devadesátkové“ hity jako Orinoco Flow, Caribbean Blue, Book Of Days nebo mladší Only Time? To vše je Enya. Stejně jako její neméně slavné kolegyně Madonna, Cher nebo Tina Turner, je i irská umělkyně a hudební skladatelka Enya již desítky let nesmazatelným písmem zapsaná v historii světové pop music. Držitelka více, jak patnácti hudebních ocenění, z nichž k nejvýznamnějším patří prestižní Grammy Awards či World Music Awards, má však i přesto solitérní postavení. Spíše než k pop music, patří její hudba k tzv. „New Age“ stylu a naprosto odlišná je i její image vždy noblesní dámy, která se na večírcích celebrit objevuje výjimečně a pozornost na sebe strhává nikoliv sporým oblečením nebo výstředním chováním, nýbrž vysoce hodnoceným uměním. Rarita mezi celebritami? Lze říci, že ano.

Bohyně, která se neměla nikdy provdat

Enya, vlastním jménem Eithne Pádraigín Ní Bhraonáin, se narodila 17. května roku 1961 ve vesnici Dore, v irském Gweedoru v Hrabství Donegal do hudebně zaměřené rodiny. Její matka dlouhá léta profesionálně vyučovala hudbu a spolu s manželem, Enyiným otcem, působila taktéž v rodinné taneční kapele. Charakteristickým rysem Enyiné rodiny ovšem není jen hudební talent, ale i vysoký počet jejích členů. Charismatická umělkyně totiž pochází celkem z devíti dětí, z nichž je pátá nejstarší a podobně početné je i veškeré Enyino příbuzenstvo, mezi kterým nalezneme kromě rozličných talentů i zajímavá křestní jména, jako například Ciarán, Deirdre či Bridín. Zajímavou souvislost má přitom i původně gaelské jméno Enya. Jde totiž o jméno, které prý souvisí s pověstí z irské mytologie, podle níž se jistá bohyně Enya neměla nikdy vdávat, neboť bylo osudem rozhodnuto, že by mohl její manžel v rámci bitvy omylem zabít jejího otce a tak odstartovat tragédii… Malé Eithne ovšem jméno přineslo namísto pohromy, zářivou uměleckou slávu a štěstí.

Žabí princ, The Celts a Boadicea

Kariéra budoucí hudební legendy se utvářela nenápadně. Ač už jako náctiletá začátečnice dobře věděla, jakou muziku hodlá tvořit, na její dílo zatím svět moc neslyšel. Drobný zlom přinesl rok 1985 a možnost, složit hudbu pro film Žabí princ. Francouzská produkce si tehdy vybrala mladou Eithne pro její neotřelý a svébytný styl, který se k pohádkové tématice hodil. Tvořit výhradně filmovou hudbu mohla být jistě hned z kraje slibná vyhlídka, přesto se Eithne rozhodla pokusit o sólovou dráhu. Roku 1987 vydala své úplně první album „Enya“ a krátce na to byla požádána o složení hudby k seriálu televize BBC The Celts, díky čemuž mohlo záhy vzniknout i její stejnojmenné album, obsahující slavnou skladbu Boadicea. To již zaznamenalo velkou odezvu veřejnosti a Enya se postupně stávala pojmem.

Číslo jedna v hitparádách? Enya a hit Orinoco Flow

Světový úspěch jí přinesl hit Orinoco Flow, který vyšel roku 1988 na jejím dalším albu s názvem Watermark. Ačkoliv klidná Enya mířila do světa zářivé pop music spíše nenápadně a nejistě, jakoby mimochodem, její úspěch byl více než jistý. Orinoco Flow své doby předčil i renomované popové hvězdy a Enya se držela v čelních příčkách světových hitparád od konce osmdesátých let ještě dlouho. Jen alba Watermark se po celém světě prodalo přes 13 milionů nosičů a melodii slavné Orinoco Flow si v devadesátkách broukala také řada českých fanoušků. Nebylo proto divu, že se úspěšná umělkyně vrhla do další práce. Brzy tak přišla i alba Shephered Moons nebo The Memory of Trees, které proslavila skladba Anywhere Is, ale poutavými jsou zde i řadové skladby, jako třeba píseň Hope Has a Place.

Roky úspěšně plynuly a pro Enyu brzy přišla i první příležitost k bilanci. Tu oslavila prací na albu Paint the Sky with Stars, které vyšlo coby výběrová kompilace roku 1997. Tehdy byla mladá umělkyně již dvojnásobnou nositelkou cen Grammy Awards i Irma Awards a kromě Evropy si Enyu dokonale oblíbili i fanoušci z USA. Nejen její tvorba, ale především její image totiž byla mezi odvážnými americkými popovými divami typu Cher, Madonna či Mariah Carey, doslova zjevením. Zřejmě jen málokomu jinému by podobný kontrast vůči veřejností očekávanému většinovému stylu celebrit fungoval, ale u Enyi šlo o fanoušky milovaný fenomén.

Čtěte také: Evita Perón – První dáma, která původně chtěla být jen herečkou.

 Účast na večírcích výjimečná, místo sporých šatů róby

Kromě skvělé hudby se Enya zapsala do historie pop music i jedinečným módním stylem, těžícím z její přirozené důstojnosti a šarmu. Zatímco se její popové kolegyně snažily povětšinou zaujímat fanoušky extravagantními módními kreacemi a mnohdy i hodně sporými šaty nebo výstředním chováním, Enya pokaždé vsázela na dlouhé róby, v civilu pak na velmi uměřenou eleganci. Jiný nebyl její přístup ani po stránce veřejného vystupování. Až do nedávna Enya takřka nekoncertovala a taktéž na společenských večírcích ji bývá vidět zřídka. Podobné je to i s její aktivitou na internetu nebo sociálních sítích, kde se nové příspěvky objevují pouze občas a vždy jen tehdy, je-li k nim skutečný důvod. Enyin styl je zkrátka pravým opakem všeho, co tehdy i dnes „musela“ každá jiná mediální hvězdička pro větší slávu podstupovat, a přesně o to je cennější. Na rozdíl od drtivé většiny celebrit, zůstala Enye nejen autentičnost, ale i tvář člověka, který je sám sebou a nepodléhá módním trendům.

První místa hitparád už sice Enya v současné době nezastává, ale její fanouškovská základna je stále mimořádně početná. Svůj podíl na tom mají nejen její alba A Day Without Rain (2000), Amarantine (2005), And Winter Came (2008) nebo Dark Sky Island (2015), ale i slavná píseň May it Be z Pána prstenů (2001), za kterou byla nominována na Oscara.

Zdroj: kiddle.co, thelist.com, Wikipedia | foto: conversationalist.org

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu